#SkiLocal - High Tatras

Byla to pro mě zvláštní zima. Vleky byly zavřené po celou zimu kvůli pandemii, a tak jsme měli příležitost prozkoumávat naše domácí hory na Slovensku. Hodně jsme podnikali skialpové túry a měli možnost sjet na lyžích ty nejkrásnější svahy v životě. Ačkoli většina z našich výprav začínala mým stěžováním na to, jak moc bych si přála, aby pro mě nebylo lyžování taková námaha, Tomáš (můj nejlepší parťák na lyže) byl ve zvládání mých nálad skvělý. Dokonce mě na konci sezóny požádal o ruku.

Toto lyžařské dobrodružství, jako většina v letošní sezóně, začalo mým kňouráním. Teplé počasí a deficit kávy byly vážnou věcí. Ale jakmile jsme se dostali z lesa ven a já viděla první vrcholy, zklidnila jsem se a přestala to řešit. Jednou z pozitivních věcí na této sezóně byl fakt, že okresy byly zavřené a hory prázdné. Mám velké štěstí, že žiju blízko Vysokých Tater a v této době jsme byli na horách téměř sami. Cestu vedl Tomáš, který je “mozkem” našich výprav. Cílem byl vrchol v nadmořské výšce 2230 m. Plánovali jsme sjet kuloárem, který začínal asi 100 m pod vrcholem.

Tou nejlepší věcí na skialpinismu je pro mě prostor, který získávám. Někteří lidé dělají skialpinismus jako formu cvičení, ale pro nás je to spíše o prostoru a místě, kde můžete mluvit o čemkoli, vtipkovat a užívat si výhledy.

Lyžovali jsme kolem jižní strany hory tak rychle, jak jen jsme mohli. Nevypadalo to úplně bezpečně a objevily se i malé laviny. Rozhodli jsme se pokračovat ve výstupu na hřeben, abychom udrželi riziko na co nejnižší úrovni a připevnili jsme si lyže na batohy.

Výstup znamenal i šplhání na skalnatém terénu, takže jsme se v ten moment cítili jako opravdoví horolezci. Byli jsme rádi, že nás nikdo neviděl až na pár kamzíků, které jsme cestou potkali. Museli se bavit. Dosáhli jsme vrcholu kuloáru, sundali skiny a užili se tu nejlepší jízdu v sezóně. Kuloár je natočený směrem na severovýchod, většinou ve stínu, takže jsme našli i prašan. Naši jízdu dolů doprovázenou hlasitými výkřiky štěstí pozorovali kamzíci. Pak jsme zamířili na nejbližší chatu dát si něco k pití. Na Slovensku pijeme Kofolu, naši místní coca-colu, kterou si musíte dát, pokud míříte na Slovensko. Pak nastal čas vyrazit domů, kde na nás čekala naše fenka Maui. Ačkoli s námi vyráží často, tahle výprava by byla pro ni moc dlouhá.


Martina Radekova

IFMGA Gorski vodnik

"Ahoj, jmenuji se Martina a pocházím z Vysokých Tater na Slovensku. Je už jasné, že mou největší vášní je lyžování. Miluju objevování nových a nedotčených míst na horách a skialpinismus je mým nejoblíbenějším způsobem, jak to můžu dělat. A tou nejlepší částí je, že často jste odměněni také překrásným prachovým sněhem, na kterém lyžujete. Moje instagramové bio říká, že půjdu kamkoli, kde jsou hory, a to mě myslím přesně charakterizuje."